Děti a počítač

Pro děti se stal počítač zcela samozřejmou výbavou domácnosti, kterou se naučí rychle využívat. Zahraniční i čeští odborníci, kteří se zabývají vlivem počítačů na děti, rodičům seznámení s počítačem a jeho využívání k podpoře dětského vývoje doporučují, a to už od raného věku. Počítač může přispět k rozvoji řady dovedností, samozřejmě v kombinaci s interaktivními hračkami a knihami.

Didaktické hry dobré kvality pomáhají dítěti už od útlého věku rozvíjet intelekt, zvyšují schopnost jeho pozornosti, postřehu a rychlé reakce, pomáhají i upevňovat paměť, nutí k přemýšlení. Nesmíme zapomenout ani na to, že dítě se učí mnohem jednodušeji, jestliže se při tom baví.

Nic se ale nesmí přehánět. Počítač je bezva nástroj pro učení dětí, ale někteří rodiče ho používají i jako paní na hlídání. Pozor na nedostatek komunikace s potomkem.

Průzkum ze Švédska varuje: až 40 tisíc švédských dětí propadlo závislosti na počítačových hrách. Hrají až 5 hodin denně a po ztrátě přístupu k počítači trpí abstinenčními příznaky.

Začátek s písničkami

Dětem od devíti měsíců můžeme zkusit pustit jednoduchý písničkový klip. Uvidíte, jak bude dítě reagovat. Pravděpodobně se bude dožadovat dalších. Odborníci však takto malým dětem doporučují strávit u počítače jen několik minut denně, protože více času není dítě schopné vjemy na obrazovce vstřebávat.

První seznámení s počítačem může nastat ve 2-3 letech, kdy se dítě může bavit jednoduchými hrami, například s kreslenými postavičkami, které ho doprovázejí při objevování tvarů, zvuků a barev. V tomto věku by ale počítač neměl být používán po dobu delší než 15 až 20 minut denně a malý hráč nesmí být nikdy před obrazovkou ponechán sám. Rodiče ho musí při hře vést, komentovat obrázky, vysvětlovat. Jen tak mu umožní získání nových poznatků.

Volně dostupné programy pro batolata se na českém internetu bohužel zatím nevyskytují. Skvěle se u dětí osvědčují kreslené písničkové klipy ze stránek britské BBC. Jsou sice v angličtině, ale děti vnímají rytmus a postavičky, které jsou jednoduché.

Na českém trhu není nouze o programy pro opravdu malé děti. Většinou vycházejí z klasických pohádek. Ti nejmenší se propracovávají nejčastěji přes pohádkové postavy, se kterými řeší své první úkoly. Pro ty tu jsou například Včelka Mája, Krteček, Ferda Mravenec. Animovaná pohádka je v několika místech přerušena hrou a pokračuje teprve po vyřešení úkolu. Děti si procvičí pohyby myší, postřeh.

Od 4-5 let se může dítě začít věnovat hrám s písmenky a čísly. Dítě také může začít na počítači poznávat zvířata, přírodu, různé jiné kultury světa, hudební nástroje, získávat základní poznatky o cizích řečech. Čas strávený před obrazovkou by neměl překročit 20-25 minut denně.

V 6-8 letech může dítě počítač používat až hodinu denně. Díky němu si může prohlubovat znalosti ze školy a hravou formou se učit cizím jazykům. V tomto věku si může hrát i samo: úkolem rodičů je regulovat čas, který dítě u počítače tráví, a kontrolovat aktivity, které si vybralo.

Čas u počítače kompenzujte něčím z „úplně jiného soudku" - pohyb na čerstvém vzduchu, stavění kostek, návštěva kamarádů apod.

Jasná pravidla

Rodiče by měli přesně vymezit pravidla, podle nichž by se měl potomek při používání počítače řídit. Odborníci varují, že při dlouhodobém vysedávání u monitoru si dítě kazí zrak, deformuje páteř a stane se z něho domácí „pecivál".

Je důležité, aby se i rodiče účastnili hraní na počítači s dítětem, povzbuzovali ho, prožívali s ním jeho úspěchy a pomáhali mu v reálném životě uplatnit to, co se naučilo ve virtuálním světě. Rodiče by měli dát dětem hranice. Jsou hry, které jsou vhodné až pro starší děti a některé nejsou vhodné vůbec.

Pokud budete mít pocit, že vaše dítě počítači propadlo, měli byste se zamyslet nad tím, proč to dělá, a podle toho se zařídit. Nemá jinou zábavu? Nebo před něčím utíká? Před vašimi hádkami? Rodinnými problémy? Všechno může být příčinou. Měli byste pak revidovat způsob trávení volného času dítěte, omezit čas u počítače, nabízet mu jiné alternativy a hlavně byste měli víc trávit čas s dítětem.

Realita a skutečný svět

Jak dítěti vysvětlit, že virtuální svět není ten reálný? Že ve skutečnosti nemá nikdo tři životy? Děti by měly vědět, jak funguje normální svět - že když někoho uhodí, tak to bolí, že je to živý člověk a ne figurka ze hry. Důležité je si s dětmi povídat, občas probrat i rozdíl mezi počítačovou hrou a běžným životem. Při hraní počítačových her možná dítě pochopí, že hodně věcí se dá naučit. A že to, co napoprvé nedokázalo vůbec, tak podesáté zvládlo docela dobře. Dítě tak neodradí hned první neúspěch a bude vědět, že počáteční nezdar se dá překonat.

Jednou z hlavních charakteristik her na počítači věnovaných dětem je jejich interaktivita. Malý hráč se stává součástí děje a musí se sám rozhodnout, jak se bude ve své roli chovat. Často je mu doporučen určitý model jednání, předvedena situace, která může nastat. Děti se totiž mnohem snáze učí a mnohem lépe chápou věci, které jim byly vysvětleny na příkladech. Ve většině her existuje postava průvodce, se kterým se malý ztotožní, vytvoří si s ním jakýsi druh přátelství a ten mu dodává při zvládání úkolů pocit jistoty.

Počítač pomáhá posilovat paměť. Malé děti ještě nemají vědomou touhu si něco zapamatovat, jejich paměť je bezděčná. Zapamatují si pouze jasné, nejlépe citově zabarvené události. A právě počítač je schopen jim takové informace poskytnout. Při práci na počítači se tak může zlepšovat dětská paměť a pozornost.

Dítě musí propojit činnost rukou s obrazem viděným na obrazovce a zcela přirozeně si tak zdokonaluje zrakově-motorickou koordinaci. Dnešní počítačové hry pro nejmenší jsou uzpůsobeny tak, aby si dítě dokázalo představit nejen jednotlivý pojem nebo situaci, ale zároveň získalo i obecnou představu o všech podobných situacích nebo předmětech. To u malých dětí rozvíjí schopnost zobecňování a vyhodnocování, což jsou důležité myšlenkové pochody, které se při standardním učení začínají formovat tak v šesti až sedmi letech.

S pomocí počítačových her se u dětí brzy začíná rozvíjet takzvaná znaková funkce vědomí. Pochopení, že existuje několik úrovní skutečnosti, a to jak reálné předměty, tak jejich obrazy a nakonec i myšlenky. Jakkoli se nám dospělým může takové uvědomování jevit jednoduché, pro mnohé děti to není nic snadného. Na podobný problém, řada rodičů naráží, když své děti učí počítat nebo číst „v duchu". Dítě si soustředěně šeptá pod nos, co čte, nebo usilovně počítá na prstech. Pomocí počítačových her se učí myslet bez opory, ještě než jde do školy.

Hon na myš

Mezi čtvrtým a pátým rokem můžete začít učit děti ovládat myš. Toto učení lze brát jako cvičení, které rozvíjí jemné motorické dovednosti. Ovládáním myši si děti cvičí koordinaci rukou a očí, díky níž pochopí souvislost mezi tím, co vidí, a tím, jak určitým předmětem manipulují. Naučit se ovládat myš vyžaduje od dítěte velké úsilí, proto je vhodné učit se to při hře. Prací s myší se u dětí podporuje také prostorová orientace.

Nejprve dítě nechte myší jen tak jezdit po podložce. Pro začátečníky jsou vhodné hry, při kterých stačí pouze najet na určitý předmět a „něco" se stane. Když dítě s větší jistotou pohybuje myší po obrazovce a je schopné najet tam, kam potřebuje, můžete začít s nácvikem klikání levým tlačítkem u myši. Ze začátku děti klikají opakovaně, časem ale pochopí, že je to zbytečné.

Negativní vlivy počítače

Zřejmě nejvýznamnější negativní faktor, jímž počítač působí na zdraví, je zatížení zraku. Tráví-li dítě u monitoru hodně času, může docházet k dlouhodobé únavě očí, častým bolestem hlavy až závratím. Je především nutné opatřit potomkovi kvalitní monitor. Nové monitory už nepotřebují ochranný filtr. Pro oči je nejšetrnější monitor z tekutých krystalů. Největší ohrožení zraku představují staré čtrnáctipalcové monitory. Jedním z nejrozšířenějších strašáků je údajná radiace monitoru. Ve skutečnosti záření monitor vůbec nevydává. Zato jako každý jiný elektrospotřebič v domácnosti je zdrojem elektromagnetického záření. nejsilnější záření vychází z bočních a zadních stěn monitoru, proto by se měl monitor stavět zadní stěnou ke zdi nebo do rohu pokoje.

• Monitor by měl být ve stejné ose jako oči či mírně níž. Nebude se tak namáhat krční páteř. Dítě by mělo sedět ve vzdálenosti zhruba 50-70 cm od monitoru. U počítače obecně méně mrkáme, takže se oči více vysušují a unaví. Pořiďte si oční kapky - lze použít i pro děti.

• Pro děti je nejbezpečnější dívat se na obrázky nebo fotografie podbarvené zvukovým doprovodem. O něco náročnější je vnímání animace. Nejhorší jsou pro dětské oči počítačové hry s množstvím drobných prvků a rychlou výměnou obrazů.

• U počítače dítě téměř nemění polohu těla, dlouhé vysedávání s povislými rameny může vést k deformaci páteře a vadnému držení těla. Vhodné je „počítačový" čas dvojnásobně kompenzovat pohybovými aktivitami.
• Počítač by se měl nacházet v klidné místnosti, ale ne v ložnici a už vůbec ne v dětském pokojíčku.
• Doporučuje se umístit pod židli podložku na nohy, aby se o ni dítě mohlo opřít. Speciální otočná židle na kolečkách s nastavitelným opěradlem zad a nastavitelnou výškou sedáku umožní dítěti měnit polohu. Dítě se na takové židli s chutí vrtí,a to znamená, že se hrudní koš a páteř volně pohybují.

• Důležité je pamatovat si pravidlo pravého úhlu, které samozřejmě platí i pro dospělé. Nohy by měly spočívat na plocho na zemi, holeně by k nim měly být v pravém úhlu a k nim zase stehna na sedací ploše. Trup by měl být zase kolmo ke stehnům. Takže by se nemělko dítko naklánět dopředu ani dozadu.
• Dlouhodobá práce na klávesnici může vést ke křečím i k těžko vyléčitelným onemocněním. Dítě by mělo mít možnost si opřít ruce o desku stolu, aby si příliš nenamáhalo zápěstí.
• Světlo by mělo přicházet oknem zleva. Monitor by měl stát kolmo k němu až ve středu místnosti. Kontrast světla z monitoru a okolí by měl být co nejnižší, proto by ve večerních hodinách měla být místnost dobře osvětlena.